Ondřej Honzák: skútr tuning a závody v České republice

0

S Ondrou jsme se potkali po zavírací době v jeho prodejně na Praze 9. Po delší době jsme měli možnost popovídat si nejen o skútr tuningu, ale i o tom, co a jak dělá (a dělal v uplynulých letech), proč už se u nás nejezdí závody skútrů, ale také o kryptoměnách, raketě jménem ItalJet, a dalších. 

Kdo je vlastně Ondra Honzák a s čím vším má co dočinění? Budete se divit! Více se dozvíte v následujícím rozhovoru. 

Tak Ondro, pojďme od začátku. Jak to všechno začalo? Myslím hlavně obchod, motorky a tuning?

Ahoj. Ve světě skútrů se pohybuji od roku 2004 a musím říct, že už jsem toho docela dost zažil. Vždycky jsem se ale primárně zajímal o tuning a vylepšování, až později jsem se nadchnul i pro závodění. Dlouho jsem pak závody i pořádal.

Moje úplné začátky sahají až do doby, kdy mi bylo 15 let – to jsem dostal svůj úplně první skútr. Ale až v 18 jsem se dostal k tuningu. Asi i díky tomu, že jsem vystudoval strojní průmyslovku, jsem k tomuhle měl blízko a bavilo mě se v něčem šťourat”. Ve čtvrťáku jsem si pak začal objednávat věci z Německa a zjistil jsem, že u nás nic takového, jako obchod s tuningovými díly, není. Jediný známý obchod byl v té době, tuším, Adventure Bike v Braníku.

A to byl taky impuls, vytvořit svůj první e-shop. Tenkrát jsme to dali dohromady se spolužákem. Jeho sice bavil spíš motokros, ale do motorek byl tak zapálený, takže nám to spolu klapalo. V té době jsme neměli závratný počet objednávek, ale shodou okolností a známostem, jsme se dostali na Plzeňskou do kamenné prodejny, kde jsme byli společně s ještě další firmou. 

Díky téhle příležitosti jsem měl 4 měsíce po založení živnosťáku vlastně první kamenný obchod, a od té doby tenhle formát držím (kamenná prodejna s dílnou). Od začátku jsem si zakládal na tom, abych svým zákazníkům vždy poradil a vysvětlil, jak co funguje a na co jednotlivé díly jsou. Celkově jsem vlastně strašně moc svého know-how zveřejnil formou návodů, videí nebo popisků.

V roce 2006 jsem si pořídil i brzdu, což byl další obrovský milník. Díky ní jsme schopní si všechny úpravy vyzkoušet, zda fungují, anebo ne, což mi extrémně pomohlo. Díky tomu jsem lidem mohl dávat do ruky papír a říct: Hele, udělal jsem tohle a tohle a výsledek je tohle”. Prostě přesně zdokumentovaná práce s jasným výsledkem. 

A co závodění, k tomu ses dostal jak?

V roce 2006 jsem dostal možnost vyjet na závody na Slovensko. Právě tam se zrodila myšlenka, zorganizovat takovou akci i u nás. Společně s konkurencí jsme uspořádali první závody v Písku.

Pak už to šlo ráz naráz. Rok na to už se u nás jela první závodní sezóna v Písku a ve Vysokém Mýtě. V roce 2008 jsme to zase o chlup posunuli, a díky spojeným závodům s MiniGP a autoklubu, jsme udělali licencované závody ve Vysokém Mýtě, Písku a Sosnové. Později nám přibyl ještě i Cheb. 

Díky těmto zkušenostem jsem se začal v pořádání závodů hodně angažovat. Začal jsem pořádat závody, vybírat startovné (když se nevybralo dost, dotoval jsem to ze svého), atd. Celkově to bylo moje hobby, opravdu mě to bavilo. Můj byznys to sice akcelerovalo a obrat se ve finále zvyšoval, ale to bylo pouze tím, že jsem všem dával slevy. Jinak výdělek nebyl nikdy nijak závratný.

Dalším milníkem se stal rok 2012. Přebral jsem pod sebe pořádání závodů MiniGP. Mezitím jsem jezdil na závody po celé ČR a Německu, v roce 2011 jsem pak začal jezdit i do Itálie. Tam už to byla zcela něco jiného než tady u nás.

 V tom roce začal závodit i můj syn a já jsem začal pořádat republikové závody v MiniGP. Tenkrát jsme k tomu přibrali i kategorii minibike. Protože ty v té době strašně stagnovaly (v podstatě od roku 2008/2009, kdy se přestala jezdit republika) a mě bylo líto nechat to uhasnout.

V kolika letech začal tvůj syn závodit?

(Úsměv od ucha k uchu) Brzo. Když mu byly 4 roky, dostal svou první motorku a začal jezdit. A už v 5 začal závodit.

Co vůbec ty a podnikání v době závodění? Trpělo, viď?

Samozřejmě že trpělo. Měl jsem hlavu jinde a nevěnoval jsem se mu tak, jak bylo třeba. Vlastně od začátku jsem měl minimálně jednoho mechanika a pak někoho k ruce”. Nejdéle se mnou vydržel asi Adam, který u mě byl 8 dlouhých let, a se kterým jsem se bohužel rozloučil před 2 lety. Na něm to tu stálo po celou tu dobu, co jsem já závodil. V podstatě to tu držel a to hlavně, co se prodejů týče. Dělal hodně eshop, vydávání a operativu, protože já jsem stíhal maximálně pár skútrů měsíčně. Hodně jsem toho odmítal a celkově jsem prostě byl hlavou jinde. Lidé pořád chtěli, ale já na to neměl hlavu. Prostě jsem byl zahleděný do ježdění, závodění a pořádání.

Myšlenky se upíraly na ladění mojí, a pak samozřejmě i juniorovy, motorky. V podstatě jsme pořád jezdili, buď on nebo já. Tréninky v týdnu, o víkendu, pak závodní víkendy a pořád a pořád dokola. Já jsem si hrál a podnikání setrvačností tak nějak šlapalo. 

Trochu mi přeběhl mráz po zádech. Co vlastně junior? On byl relativně nadaný, viď? 

To teda ano. Rok 2016 byl pro juniora zlomový, skoro vyhrál i Německý pohár, kdyby si nezlomil ruku v depu, na kole. V sezóně 2016 totiž vyhrál, z celkových 8 závodů 6 a navíc 3 musel vynechat. Přesto skončil, myslím, na 2. nebo 3. místě. 

V roce 2017 přišlo Španělsko. I když tam byly výsledky parádní (2 x 4. místo, což se nikomu od nás v MOTO 4 nepodařilo) muselo to skončit, protože jsme kvůli tomu utratili spoustu peněz. Musel jsem totiž už začít platit sezonu 2017 a to už prostě nešlo sehnat a dofinancovat. 

V roce 2018 jsme pak jeli motardy”, ale to už bylo spíše pro srandu na tréninkové motorce, která nám zbyla. Je to samozřejmě škoda, protože je dítě a měl rád to, co se dělo kolem a v depu. Měl tam taky spoustu kamarádů, ale řekl bych, že život v depu ho bavil víc, než samotné závodění.

Takže jsem se pak uchýlil zpět ke kořenům a k podnikání. 

Napadlo mě, že tohle byl asi záhul i na rodinný život, ne?

Samozřejmě trpěla i rodina. A tenkrát tím dost trpěl i syn. Ale teď už si vše sedlo a s nýnější ženou máme i dalšího malého pokračovatele.

Od ledna 2018 jsem zase naplno ve firemním sedle a práce je fakt “mraky”. Dávám tomu maximum, jen přes zimu jsem stihl přidat přes 12 000 produktů na e-shop, a firma jde nahoru.  

Dobře. Ještě mi pověz, co je teda scooter-tuning.cz dneska, co reprezentuje? Protože to už není jen o tuningu, ne?

Určitě ne! Snažíme se dělat normální servis a také hodně poradenství ohledně doplňků. Největší radost mám z toho, že někomu řeknu, že si kupuje blbost. Mým cílem je budovat důvěru, nezaměřuji se ani tak na masový prodej, spíš rád vysvětlím a poradím. Prodáváme věci kolem řadiček, třeba 50 ccm. Máme i věci třeba na staré Simsony, protože je to jiná sorta zákazníků. Hodně prodáváme věci taky na „závodní Fichtly“ – klapky, výfuky, atd. Tohle mě hodně baví a zajímá.

Ve firmě spolupracuji s Vojtou, Danem a moje žena mi pomáhá s marketingem. Tomu se věnujeme doma převážně po večerech. 

Dan dělá motorky, Vojta teprve začíná a výhledově bude mít na starosti e-shop. Takže se bude starat o můj hlavní prodejní kanál, který se snažím pořád a pořád tlačit kupředu. Tenhle e-shop mám 2,5 roku a musím říct, že s ním pořád tak nějak bojuju. 

Ok, díky za tohle info. No a co vlastně ty a jedna stopa?

Hele, jezdil jsem od 16. Táta měl BMW 650, která tam u nás jen tak stála a nikdo na ní nejezdil. No a pak jsem měl sen, Supersporta, kterého jsem si pořídil a párkrát jsem s ním byl v Brně. S batohem na zádech do Brna po dálnici, tam jsem hodinu jezdil a pak jsem zase frčel zpátky do Prahy. Super doba, staré dobré časy.

Bohužel víc času na to nebylo, bavil mě okruh, tlačení limitů dolů a spíš dravost. Projíždění mě nikdy až tak moc nebavilo, a nebaví, takže ani ta jedna stopa není moc moje hobby. 

No dobře. A kdo je teda Ondra Honzák dneska? Kromě toho, že je dvojnásobný táta a opět na 100 % podniká?

Řekl bych, že jsem pořád stejný snílek. Mít peníze, šel bych do toho znovu a začal zase závodit. Jinak mě hodně baví IT, data, telemetrie, technika a celkově se rád učím nové věci. Před 2 lety jsem dokonce zkoušel těžit kryptoměny. 

Vše se zlomilo ve chvíli, kdy jsem zůstal v obchodě sám a neměl jsem čas hrát si a vymýšlet si “blbosti”.  

No tak OK, díky moc! Poslední otázka, máš tu na dílně něco ultra zajímavého, krom pár „bývalých“ závodních strojů?

Hele, mám tu ItalJet Dragster, 180 ccm, dvoutakt, peklostroj s motorem od Piaggia. Cca 20 koní na zadním kole a naprosto nesmyslný výkon, v téměř sériovém provedení. Samozřejmě totálně úchylné přepákování předního kola a tlumič mezi nohama – prostě peklo.

No tak jo, to by bylo pro dnešek všechno. Moc děkuju Ondrovi za to, co pro nás, skútraře dělá a že to nezabalil. Nejen díky němu máme možnost si nechat na naše mazlíky namontovat různé úpravy a posunout je na další level.

Společně s Ondrou toho připravujeme víc, takže se můžete těšit na pravidelný přísun informací nejen o tuningu.

REAGOVAT

Vyplňte komentář
Prosíme, zadejte své jméno