…chtělo se mi zvolat před několika lety, kdy ke mně poprvé dolehla zpráva o reinkarnaci proslulého skútru československé výroby. Prase, fichtl, pincek, simson, emzeta – všichni ti, kteří byli za éry socialismu opojeni vůní benzínu, tyto pojmy znají a asi ani nezáleží, zda se jednalo o vyznavače jedné či dvou stop.
Prase, lidově přezdívaný skútr československé výroby, ČZ 175 Čezeta, vyráběný od poloviny 50. let minulého století. Tuto, až hanlivou přezdívku, skútr dostal pro svůj atypický vzhled a hlavně díky „čumáku“ se světlem na jeho samém vrcholu, které tak nápaditě připomíná rypák čuníka. Skútr byl skutečně jedinečný a to jak vzhledem tak konstrukcí. Vyvážel se úspěšně do celého světa a dnes je ceněným veteránem, za kterým se při jeho občasném projetí každý se zájmem otočí.
Není proto divu, že se myšlenka na jeho reinkarnaci setkala s velkým zájmem. Kupodivu tento nápad nevzešel z českého klubu nadšenců, ale přišel s ním Neil Eamonn Smith. Brit, který v r. 1998 přijel do ČR za pracovní nabídkou. Zemí v srdci Evropy byl natolik unesen, že tu nejen začal pracovat, ale našel si tu manželku, založil rodinu a zamiloval se do staré ikony se jménem ČZ 175 Čezeta.
Neil byl již od mládí milovníkem starých motorek a již v 16ti letech zrenovoval prvního motoveterána. Nelze se proto divit, že jeho dávná záliba ho přivedla k fantastické myšlence na vzkříšení legendy.
Založení společnosti Čezeta Motors a spolupráce s ČVUT byly jen začátek nelehké cesty za vytčeným cílem. S obdivem jsem sledoval krůčky tohoto nadšence, který Praseti pomalu vdechoval nový život. Od prvních prototypů smontovaných doma v dílně, až po oznámení uzavřených kontraktů z celého světa. Hltal jsem každou novinku o tomto projektu a stále nemohl uvěřit v jeho úspěch. Neil z benzínového Prasete udělal elektrického Divočáka (jak sám nové Prase překřtil), což se nakonec ukázalo jako zlomové rozhodnutí celého projektu. Aby dosáhl vyššího výkonu (Prase – Čezeta 501 disponovala výkonem cca 6kW), vybavil ho elektromotorem s výkonem až 8kW. Původní záměr vyjímatelných akumulátorů byl záhy nahrazen variantou akumulátorů pevně zabudovaných s kapacitou 4-8kWh. Nicméně akumulátory jsou při potřebě jejich náhrady snadno vyměnitelné.
Jsem velkým fanouškem elektroskútrů, neustále sleduji novinky v této oblasti a proto jsem s napětím sledoval první cenové nástřely elektrické čezety. 10tisíc Eur za elektrické Prase byla cena vskutku ambiciózní a od té chvíle jsem se v pravdě začínal obávat o jeho osud. Výkon až 8kW a deklarovaný dojezd až 200km jsou i dnes, několik let po uvedení stroje, opravdu velmi zajímavé. Díky nastavené ceně, a možná i extravagantnímu retro zevnějšku, to však Divočák již od začátku neměl lehké. Za třetinové peníze dnes zakoupíte slušný elektroskútr se 4kW výkonem a dojezdem okolo 150km. Hranice 100tis. Kč je také takovou pomyslnou hranicí, kde končí hračky a začínají opravdické stroje. Za 120tis dnes koupíte benzínovou Hondu Forzu 125, o malý kousek výš dokonce třístovku a lehce nad cenou Divočáka pořídíte novou nabušenou Forzu 750. Nastavená cena tak posunula Divočáka vysoko nad limit hraček a zaparkovala ho do stáje plné plnokrevníků, kde nikoho nezajímá že nesmrdí a je ikonický. S relativně malým výkonem a limitovaným dojezdem se při omezené možnosti dobíjení stal špatným vtipem pro milovníky skútrů a vysokou cenou nesplnitelným snem mnoha svých fanoušků.
V roce 2019 se Divočák stal Motocyklem roku 2019 v České Republice, ale ani tento titul, či snížení ceny na 7tis. Eur, k výraznějšímu navýšení prodejů nepomohl. Očekávaná následující sezóna, byla však již zcela ve znamení pandemie koronaviru a tolik potřebné oživení prodejů nepřinesla.
V lednu letošního roku tak došlo k dlouho odkládanému, ale přesto předvídanému. Neil vydal smutné prohlášení, že pro pokračování samotné existence Divočáka je nutný silný investor či rovnou solventní nový majitel společnosti, který by v započatém díle pokračoval. Zhruba stovka šťastlivců, kteří do této chvíle ikonického znovuzrozence obdrželi, jsou jen viditelnou špičkou ledovce, pod kterou jsou již jen dluhy, nesplněné sny a rozčarování.
Stejně jako mnoho skútristů z celého světa, jsem držel Neilovi palce a s velkým zármutkem se mi píše tento závěr. Namísto oslavných fanfár nad prodaným tisícím kusem, přichází zastavení výroby, insolvence a velmi nejistá budoucnost. V neúprosném světě byznysu, s tvrdými lokty a krutými zákony trhu se již potopilo mnoho nadějných a úžasných projektů. Kolonky „má dáti“ a „dal“ jsou nekompromisním ukazatelem úspěšnosti každého podniku. Zda Covid 19 jen urychlil nevyhnutelné či nadějnému projektu zasadil smrtelnou ránu, je otázka, která zůstává nezodpovězená. Osobně doufám, že se ještě Divočáka podaří zachránit a budeme se s ním na cestách potkávat stále častěji.
Ať tak či onak, obrovským plusem zůstává, že se podařilo tuto legendu alespoň na okamžik vzkřísit a při každém dalším setkání budu dychtivě naslouchat, zda se blíží Prase a nebo Divočák.
