Harley Davidson Topper: skútr pro sběratele

Aneb příběh o tom, jak ikona motocyklového průmyslu chtěla udělat něco pro své příznivce z řad řidičů skútrů, ale tak úplně se to nevydařilo.

Každý výrobce a každý prodejce v každé době se samozřejmě snaží získat a zaujmout nové zákazníky. Nejinak tomu je a bylo i v případě gigantů, kterým značka Harley Davidson bezesporu je. Tento velikán se na poli výroby motocyklů pohybuje už dlouhou řádku let, konkrétně od roku 1903. Za dobu své působnosti překonal velkou spoustu překážek včetně velké hospodářské krize, a v boji s konkurencí je velmi úspěšný.

Většina z nás si pod názvem Harley Davidson automaticky představí velký, silný a hlučný chopper, na kterém vousatý motorkář oblečený v černé kůži neúnavně brázdí dlouhé a rovné silnice. Spousta členů H-D klubů, mezi kterými je mimochodem ten český nejstarším na světě, určitě tuto představu naplňuje, ale značka H-D se v historii chtěla zaměřit i na jinou cílovou skupinu. A tak vznikl Topper.

Během 2.světové války poskočil technologický výzkum a vývoj mílovými kroky dopředu. Pokrok zaznamenaly všechny světové mocnosti. Díky válečným reparacím se základem pro skútr H-D stal německý motocykl DKW. Motor Topperu tak měl obsah 164 ccm o výkonu 6,7 kW a dosahoval maximální rychlosti až 75 km/h. Pohon zadního kola byl zajištěn variátorem, který nesl označení “Scootaway drive”.

Právě tento variátor však byl prvním velkým problémem nového skútru. Jeho pás nebyl dostatečně chráněn, a docházelo k jeho zanášení a samozřejmě následně také prokluzu. V roce 1961, tedy rok po zahájení výroby, musel H-D přijít s jiným řešením, kterým byla uzavřená převodovka v olejové lázni.

Topper měl ale samozřejmě i klady. Jedním z nich byl velký zavazadlový prostor. Dle doporučení výrobce určený na nádoby na olej, který bylo nutné přimíchávat při tankování do benzínu. Tento velký úložný prostor ale vznikl díky tomu, že skútr neměl ventilátor a byl chlazený pouze proudícím vzduchem. Takový systém má ovšem jednu zásadní nevýhodu – abyste chladili, musíte jet, pokud stojíte, stroj se přehřívá. Problém s přehříváním se tedy Topperu nemohl vyhnout.

Čtěte také: Harley-Davidson začne vyrábět elektrický skútr

Topper se startoval lankem, podobně jako dnešní sekačky, což nám sice může připadat zvláštní, ovšem v té době to rozhodně nebylo nic neobvyklého. Topper navíc už v té době disponoval bezpečnostním asistentem, který zabránil rozjetí skútru, pokud byly otáčky vyšší než 1800, a také byl vybaven bubnovými brzdami. 

Harley Davidson měl rozhodně zákazníkům co nabídnout. Topper byl nabízen v několika variantách, rok po zahájení výroby i ve slabší kubatuře, na kterou nebyl nutný řidičský průkaz, a v nabídce byly i dva typy sidecar.

Zdá se, že i to bylo pro zákazníky málo. Harley Davidson přišel se svým skútrem tak trochu s křížkem po funuse. V té době už byl trh se skútry poměrně dost nasycen a Topper si v silné konkurenci nedokázal svoji cílovou skupinu najít. Několik nadšenců se našlo, ale nakonec se skútrů Topper vyrobilo jen asi 3 tisíce kusů. V té době se o velkém úspěchu rozhodně mluvit nedalo. 

Pokud ale dnes Topper vlastníte, rozhodně můžeme mluvit o skvělé investici. Vzhledem k malému počtu vyrobených kusů se dochoval malý počet kusů v dobrém stavu a sběratelé jsou za ně ochotni zaplatit. Pokud je tedy váš Topper v dobrém stavu, můžete si přijít na pěkný balík peněz.

Zdroj: auto.cz