Ahoj Veroniko, dneska si budeme povídat o tvé úžasné cestě napříč Jižní Amerikou. Ale nejprve mi pověz, kdo je vlastně Veronika Kováčiková?
Ahoj, hnedka první otázka a zrovna pro mě ne úplně lehká na zodpovězení. Neumím se vlastně zařadit do nějaké “skupiny” lidí a charakterizovat se. Řekla bych asi, že jsem normální obyčejná holka, i když mám občas nějaké ne úplně normální nápady.
Takže odtud pramení nápad nebo potřeba vyrazit právě na takto dobrodružnou cestu?
Dejme tomu. Já jsem cestovala už samozřejmě dlouho předtím, než jsem se rozhodla vyrazit na nějakou “delší” cestu a sama. Spíš jsem plánovala udělat něco jinak, alespoň na chvíli si zkusit fungovat někde, kde to neznám, a navíc úplně sama.
Ale cesta na skútru patřila mezi první. Nebo si už podobnou, třeba menší cestu uskutečnila? Jezdila jsem na skútrech a motorkách v Asii, ale to nás cestovalo víc. Vždy jsem tedy byla řidička.
Zeptám se, proč padla volba zrovna na Jižní Ameriku? Jak dlouho si cestu plánovala a zařizovala?
Pro Jižní Ameriku jsem se rozhodla z důvodu rozmanitosti tohoto kontinentu. Když už, tak procestovat nějakou větší oblast, ať toho vidím co nejvíc. Navíc to byl kontinent, kde jsem do té doby nikdy nebyla. Cesta byla spíš spontální, chtěla jsem vyrazit a hlavně sama. Zároveň to byla i trochu výzva, neuměla jsem ani slovo španělsky. Původně jsem chtěla zkusit Kanadu, sehnat pracovní víza a procestovat to tam. Ale jelikož víza nedopadly, tak jsem měla tento plán B. Já bych ho i tak uskutečnila, ale chtěla jsem až po té Kanadě. Jinak co se plánování cesty týče, tak jsem začala cca 3 měsíce před odletem.
Takže probíhají přípravy na kanadské dobrodružství?
Přípravy zatím neprobíhají, ale další cestu v plánu mám. Jen zatím nechci sdělovat podrobnosti. Pokud všechno vyjde, odlétám příští rok.
Rozumím. Musela si řešit během cesty nějaké poruchy nebo zdravotní komplikace?
Se skútrem nastal menší technický problém. Musela jsem prudce zabrzdit na namrzlé a mírně zasněžené silnici u dopravní nehody. Po tomhle incidentu mi zhruba měsíc nefungoval ukazatel rychlosti a nenačítaly se mi kilometry. Motorka vydávala opravdu zvláštní zvuky. Zdravotní problém se taky vyskytl, ale to bylo spíše úsměvné. Poprvé v životě jsem si něco zlomila, a to prst na noze (vyfasovala sádru až po koleno). Také jsem se v Lime Peru řádně pozvracela a celou noc trávila na záchodě mezi šváby.
Takže dobrodružství se vším všudy. Jak dlouho ti vlastně trvalo zdolat 10 000 km?
Cestu jsem plánovala na maximálně 6 měsíců. Odlétala jsem v lednu a přiletěla v listopadu. Čistého času cesta trvala 10 měsíců. Upřímně, nespěchala jsem, chtěla jsem všechno vidět a poznat, takže mi přišlo i 10 měsíců málo.
Předpokládám, že skútr si tedy pořizovala na místě. Mohla bys to nějak popsat? Asi si nešla do prvního obchodu a tam nakoupila.
Přesně tak. Kupovala, nebo spíš sháněla, jsem ho v Santiagu, hlavním městě Chile. Byla to snad nejzdlouhavější věc, kterou jsem za celou cestu zařizovala. Podmínkou bylo vyřídit dočasnou chilskou občanku, abych mohla skútr vůbec koupit. Vlastně můj první nápad a plán byl, jet na čtyřkolce, ale až po příjezdu do Chile jsem zjistila, že nemohu se čtyřkolkou do běžného provozu. Tak jsem si řekla, že koupím to, co přijde a padne mi do oka.
A dovedeš si takhle zpětně představit cestu na čtyřkolce?
Určitě dovedu. Bylo by to, myslím si, i jednodušší a pohodlnější, jen s parkováním by byl problém. Na druhou stranu bylo by doslova těžší čtyřkolku ukrást.
Co se týče nocování, využívala si spíše stan nebo pohostinnosti domorodců?
Několikrát během cesty jsem stanovala. Nejvíce jsem spala u místních a občas také v obyčejných hotelech (hostelech).
Je něco, co tě během tvé cesty nejvíce překvapilo jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu?
Je toho strašně moc, to by bylo na delší vyprávění. Nejvíce mě asi v pozitivním i negativním smyslu unesla Bolívie. Mají tam opravdu zvláštní zvyky (ceremonie).
Řešila si nějakou osobní krizi, že to zabalíš, že už na to nemáš sílu nebo chuť?
Jo, jednou. To bylo u dopravní nehody v Peruánské části And. Ne, že bych měla chuť to úplně zabalit, ale v tu chvíli bych dala cokoli za to, být někde v teple a v klidu. Tam jsem si říkala, že jsem měla být ta mladá maminka a nevymýšlet si takovéhl výlety. Pár hodin potom bych si dala za svoje myšlenky facku. Vůbec bych se balit nechtěla.
Veroniko, na kolik tě taková cesta se vším všudy vyšla?
Cesta mě vyšla na nějakých 120 tisíc. Je to vlastně hezká cena, ale myslím, že by se to dalo zvládnout i levněji.
Cestoval Igor Brezovar, který na motorce procestoval 150 států a najel něco přes 500 000 km, řekl v jednom rozhovoru, že vůbec není potřeba umět jazyk. Potkal se na cestách s člověkem, který cestoval sám a byl hluchoněmý. Jak to s cizím jazykem na takové cestě vidíš ty?
Je to určitě o dost jednodušší se znalostí cizího jazyka, ale jak jsem už zmiňovala, taky jsem španělsky neuměla (znala jsem cca 10 španělských slov). Měla jsem na začátku problémy koupit si třeba jen pečivo – nic moc, když pak člověk potřebuje měnit olej a filtry u motorky (smích). Byla jsem z předchozích cest zvyklá domluvit se anglicky, německy nebo rusky. Asi proto mě tahle situace trochu překvapila, ale pak jsem zjistila, že jazyk je přehlédnutelná a minimální bariéra. S Igorem naprosto souhlasím.
Veroniko, ty občas přednášíš. Řekni nám, kdy a kde tě mohou naši čtenáři slyšet, popř. co se na přednášce dozví.
Nějaké přednášky mám za sebou a další mám ještě v plánu. Ovšem nejsem úplně typ člověka, co stojí o velkou pozornost. Jedno datum ale vím na 100%, a to že budu přednášet 7. 11. 2019 blízko svého rodného města v městské knihovně v Hronově. Další přednášky mám naplánované na říjen různě po republice, ale konkrétní termíny ještě nemám. Na přednáškách ukazuji spoustu videí a hlavně fotografií, které nikde jinde neprezentuji. Takže vás to opravdu vtáhne do děje celé té cesty. Zároveň na přednáškách mluvím o té rozmanitosti, pozitivních či negativních pocitech a zážitcích z cesty.
Doporučila bys něco těm, kteří o podobném dobrodružství přemýšlí?
Ať určitě vyrazí! Je jedno, jestli na skútru, motorce, kole, autem nebo pěšky. Myslím si, že pro mě to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Nezapomenutelné zážitky a strašně moc zkušeností, které jsem během cesty získala. Troufám si tvrdit, že mě cesta naučila strašně moc novým věcem.
Veroniko, já ti děkuji za tvůj čas a přeji ti hodně úspěchů v osobním, profesním i cestovatelském životě. Moc děkuju a také přeju hodně štěstí – hlavně celkově v životě. A taky spoustu splněných přání všem.
