Přinášíme vám unikátní třídílný cestopis bývalého zdravotnického záchranáře a profesionálního hasiče, který se rozhodl ve svých 30 letech objevit svět. Marek Balicki v květnu roku 2017 vyrazil se svým skládacím kolem přes střední Asii do Japonska, poté se přesunul na Filipíny, kde se stal instruktorem freedivingu a postavil si tam filipínskou loď z překližky, bambusu a osadil ji motorem. Potom, co s lodí sám proplul Filipíny, ji prodal a přesunul se na Nový Zéland vydělat peníze na další dobrodružství.
Na Novém Zélandu si upravil dodávku, aby v ní mohl žít i cestovat. Po 15 měsících mu však vízum vypršelo a na konci února roku 2020 se přesunul do Sydney v Austrálii. S kamarádem jeli pomáhat s obnovou po rozsáhlých požárech dobrovolnické organizaci.
Po tomto dobrovolničení Marek pokračoval se svým skládacím kolem do Melbourne. A právě zde se zrodila první myšlenka přizpůsobit se australským podmínkám a pořídit si vozidlo, se kterým projede kolem celé Austrálie a zároveň stihl navštívit své záchranářské kolegy a hasiče, aby si s nimi popovídal a vyměnil záchranářské nášivky, jako bylo jeho zvykem v každé zemi.
Jaké vozidlo si Marek vybral na cestu kolem Austrálie za pouhých 8 týdnů? A co vše musel vyřešit a zařídit? To už vám popíše on sám.
Část první: Byl jednou jeden skútr
Austrálie je rozsáhlý kontinent, velikostí skoro jako Evropa. Skládá se z 8 částí, států. Na projetí takhle rozsáhlého území, navíc často bez zpevněných silnic, je potřeba si pečlivě vybrat co nejvhodnější vozidlo.
A tak se otevřelo hned několik možností, které bylo potřeba důkladně zvážit. A jelikož jsem žil převážně na cestách, musel jsem si na výběr vozidla stanovit finanční limit 50 000 Kč.
Auto
Auta jsou v Austrálii relativně levná, ale do písku a na nezpevněné povrchy, kudy jsem měl namířeno, by se hodil spíše offroad. A to, jak asi tušíte, vycházelo už hrubě přes můj stanovený finanční limit. Proto jsem tuhle možnost zavrhnul a přesunul se k další.
Motocykl
Motocykl by byl na mou cestu velmi vhodnou variantou a dokonce jde pořídit za rozumnou cenu. Já jsem však potřeboval motorku v opravdu dobrém stavu, a to, podle mých výpočtů, opět přesahovalo můj limit. A tak přišel čas na to, abych zvážil skútr.
Skútr
Dříve bych tuhle variantu okamžitě smetl ze stolu, ale díky pobytu na Filipínách, kde jsem si skútr občas půjčil, jsem začal objevovat kouzlo tohoto dopravního prostředku. Levný provoz, obratnost ve městě, kde tolerují parkování i na chodníku a snadná údržba. Navíc je rychlejší než kolo a také opravdu lehký, takže jsem se nebál projíždět i terén mimo silnice.
Plán zněl tedy jasně – sehnat skútr! A tak jsem začal projíždět inzeráty na skútry v Melbourne. V tomhle bodě se pro mě nejdůležitějším spojencem stala jedna česká rodina, která zde žije. Tímto jim ještě jednou mockrát děkuji za pomoc.
🔥Sledujte nás: Facebook, Youtube, Instagram, Twitter
Nákup ve státě Victoria, ve kterém Melbourne leží, nebyla ale žádná sranda. Pokud totiž nevlastníte australský řidičský průkaz, je třeba zajít na dopravní úřad a vyřídit si registrační číslo. Pro jeho vyřízení však potřebujete ještě potvrzení bydliště na území Austrálie. Zjištění těchto informací a následné vyřízení všeho potřebného mě stálo hned několik cest na zmíněný úřad, ale naštěstí jsem vše dotáhl do zdárného konce.
V další fázi mě čekala samotná koupě skútru. Před prodejem musel samotný prodejce navštívit mechanika, aby obdržel doklad o tom, že je vozidlo v pořádku a bezpečné. Bohudík jsem měl štěstí na prodávajícího, byl ochotný a pečlivý, a tak vše proběhlo v rychlostí a pohodě.
Jeho skútr Suzuki Address 110 z roku 2018 měl najeto necelých 2 000 km, byl to automat a byl v bezvadném stavu. Po zaplacení mé kroky směřovaly opět na úřad, kde jsem musel přihlásit skútr na svoje jméno. Pak už jen stačilo poslat mé skládací kolo domů a nakoupit si potřebné vybavení.
Přilbu jsem koupil s tzv. open face, pro mé účely se mi zdála jako nejvhodnější varianta. Přece jen cestovní rychlost bude asi 80 km/h, chci často fotit, nebude se mlžit hledí a je levná.
Po vzoru skútrů na rozvoz jídla jsem pořídil ochranu proti větru na rukojeti, dále opravnou sadu na bezdušové pneu, montážní páky, 12V USB nabíječku na mobil, kanystr na benzín a popruhy. Pak už jen zbývalo vymyslet, jak to na vozidlo vše hezky naskládat.
V top case, který byl prodán se skútrem jsem měl veškeré jídlo. Méně potřebné věci přišly do prostoru pod sedlem. Karimatku jsem uchytil na řidítka a zbytek věcí a elektroniky šlo pěkně do turistického batohu.
Ten jsem přichytil na výšku, aby nic nepřesahovalo do šířky, a já byl stále relativně obratný v městském provozu. Uchycení batohu muselo být snadné, protože nádrž se nacházela pod sedlem, a tak jsem opravdu často potřeboval sundávat batoh. Musím podotknout, že umístění batohu jsem opravdu vychytal. Kromě praktičnosti mi totiž nabízel i velmi pohodlnou oporu zad, a to se při delším cestování docela hodí. Desetilitrový kanystr jsem pak umístil do prostoru mezi nohy, a zvýšil tak svůj dojezd, i s plnou nádrží, na 600 km!
Z obyčejného městského skútru jsem během chvíle vykouzlil expediční vozidlo a byl jsem připraven vyrazit na cestu.
A co Marka potkalo dál? NEJEN o své cestě přes Great Central Road, která je proslulá svým drsným outback bez aslaftu a délkou přes 1 000 km, nám poví zase příště. Rozhodně se máte na co těšit!
